NS Karla Čapka - výchozí bod

Naučná stezka vede akátovou alejí podél rybníka. Napadlo by vás, že tento u nás poměrně běžný strom je vlastně nebezpečnou invazivní rostlinou? Více se o něm můžete dozvědět v brožurce. Po pár stech metrech alejí vede doleva cestička ke stepi a vyhlídce s obeliskem.
Obelisk vytvořil sochař Karel Dvořák (1893 – 1950) na místě, kde Karel Čapek s oblibou sedával po práci. Všimněte si, kolik je tam druhů stromů. Zkuste jich najít alespoň pět: borovice lesní, modřín opadavý, dub letní, javor mléč, líska obecná, růže šípková. Ty drobné žluté rostliny, kvetoucí na jaře nahoře na stepi při zemi, jsou mochny písečné (Potentilla arenaria). Dále tu rostou slivoň trnka (Prunus spinosa) a růžový hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). Výhled od obelisku skýtá pohled na rybník Strž. Až se tu dost vynadíváte, vyrazte do areálu památníku. Je odtud kousek, vstup najdete po levé straně cesty kolem rybníka. Vyzvedněte si zde pracovní listy a brožury a pokračujte dál až k hrázi.
Na stepních lokalitách se můžeme setkat s celou řadou druhů rostlin a živočichů, které jsou díky své potravní specializaci vázány na krátkostébelné lokality s nedostatkem povrchové vody a vyšší průměrnou teplotou. Na skalním výchozu nad hrází se můžeme počátkem léta mezi trsy kvetoucího rozchodníku skalního (Sedum reflexum) setkat s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) či zmijí obecnou (Vipera berus), jak se zde vyhřívají a loví potravu. Mezi stébly suchomilných trav nás svou typickou pavučinou přivítá překrásně žlutočerně zbarvený křižák pruhovaný (Argiope brueniichi) a na spodní straně květu kopretiny na svou svačinu číhá běžník kopretinový (Misumena vatia). Na místech s řídkým vegetačním pokryvem loví svou potravu dravý zeleně zbarvený brouk svižník polní (Cicindela campestris). Za slunečného počasí přilétá na rozkvetlé květiny hledat potravu i celá řada motýlů. Ve slunečních paprscích se zalesknou blankytně modrá křídla modráska jehlicového (Polyommatus icarus), jako žíznivá střela kolem prolétne soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae) a na listy mladých dubů usedá nenápadná samička ostruháčka dubového (Neozephyrus quercus), aby zde nakladla vajíčka a dala tak vzniknout nové generaci. Housenky aktivně využívají mimikry, tvarem i oranžovou barvou připomínají pupeny, díky čemuž unikají pozornosti ptáků a jiných predátorů.