Kocába

Pramen Kocáby najdeme u obce Dubno, pár kilometrů od Příbrami. Do Vltavy se vlévá u Štěchovic. Celková délka jejího toku je 41 km. Do říčky cestou ústí řada potoků a potůčků (také odtok z rybníka Strž, který tvoří hranici zahrady domu Karla Čapka a nese jméno Hamerský nebo Kotenčický potok). Výškový rozdíl pramene a ústí Kocáby je 339 m. Říčka se proplétá krajinou v mnoha záhybech, zprvu teče pomalu loukami a lesy, ale při ústí, kde je strmější spád, je zahloubená do skal, s peřejemi a romantickými scenériemi. Proto si ji už ve 20. letech minulého století oblíbili trampové, kteří ji začali říkat Hadí řeka.

Už před 1. světovou válkou vzniká skautské hnutí, které učilo své přívržence mimo jiné blíže poznávat přírodu, chovat se k ní šetrně a ctít přátelství. Dospělí skauti pak často jezdili tábořit mimo město sami nebo v malých skupinách. Inspiraci hledali v dobrodružných knihách a filmech o osídlování „Divokého západu“, podle amerického vzoru si říkali trampové, zakládali osady a stavěli si zde jednoduché dřevěné chaty. V blízkém okolí Prahy byl pro takové činnosti dostatek ideálního prostoru. Trampové začínali s volným tábořením ve skalnatém okolí Vltavy, později i Sázavy, Berounky a také Kocáby. Vytvářeli si kulturu s vlastními zásadami chování, oblékání,slangem a také hudbou. Pojem „osada“ však pro trampy neznamenal jen vlastní chatu, totem a vlajku, ale také okruh kamarádů, kteří se scházeli a jezdili i na jiná místa. Nejstarší osadou byla patrně Ztracená naděje u Vltavy, zvaná také Ztracenka. Ve skalách na dolním toku Kocáby – Hadí řeky vznikla řada osad – např. Utah ( podle autora knihy Dějiny trampingu Boba Hurikána v r. 1925), Havran, Rewaston, Dashwood, Askalona , Louisiana a další.

Nejznámějším fenoménem tohoto hnutí je dnes asi trampská písnička, např. píseň Askalona, kterou složil Emanuel Sally Prkno, se hraje u táborových ohňů dodnes. Dalším trampským muzikantem byl člen osady Louisiana Tony Hořínek, autor slavného tanga Anita, z téže osady je i Tony Linhart, autor a kapelník skupiny Pacifik.

Na osadách se také pěstovaly různé sporty – nejrozšířenějším je dodnes volejbal.

Další generace trampů opouštěly osady a tábořily takzvaně „pod širákem“. Tramping byl lidovým výrazem odporu proti totalitě a žije stále. Dodnes zde můžete potkat třeba už starší pány i dámy v „maskáčích“, s „usárnou“ na zádech, kteří trampováním udržují tradici i kondici.

V okolí Nového Knína se dobývalo zlato a dodnes je z podzemí v malém množství vyplavováno do toku Kocáby, kde je pro zábavu i udržení tradičních technologií rýžováno amatérskými zlatokopy.

Na vlhké louky a křovinaté porosty lemující říčku Kocábu je vázána celá řada vlhkomilných druhů živočichů a hmyzu. Osluněné keře nad vodou lákají k zásnubním tancům hejna nádherně modře a zeleně zbarvených motýlic obecných (Calopteryx virgo); o kousek dál na stéble trávy odpočívá s doširoka roztaženými křídly vážka černořitá (Orthetrum cancellatum), jejíž dravé larvy loví v říčních tůňkách a rybnících drobný vodní hmyz. Na pozoru před nimi musí být i larvy chrostíků, jež se pomalu pohybují po dně ukryté ve svých ochranných schránkách slepených z kousků větviček či kamínků, z nichž jim vykukuje pouze hlava a přední pár končetin. V dopoledních hodinách můžeme na březích spatřit celou řadu motýlů žijících většinu života v korunách stromů, kteří se slétli na vlhkou půdu napít. Mezi nimi na první pohled zaujme svou velikostí a překrásnou barvou samec batolce červeného (Apatura ilia), jehož křídla mění barvu z černé na kovově fialovou v závislosti na úhlu dopadajících slunečních paprsků, což je způsobeno lomem světla v dutých šupinkách pokrývajících jeho křídla. Samička však tuto schopnost barvoměny postrádá, aby na sebe zbytečně nepoutala pozornost predátorů. Na vlhkých loukách podél meandrující říčky můžeme dále spatřit perleťovce kopřivového (Brenthis ino), okáče lučního (Maniola jurtina), hnědáska jitrocelového (Melitaea athalia) a celou řadu baboček a modrásků, mezi nimi i vzácného modráska bahenního (Maculinea nausithous), jenž s oblibou usedá na temně rudé květy krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Modrásek bahenní je typickým zástupcem myrmekofilního hmyzu, jeho housenky žijí část života v květech krvavce totenu, načež spadnou pod živnou rostlinu, kde se nechají nalézt mravenci žahavými (Myrmica rubra). Ti si je odnesou do mraveniště, kde je „chovají“ pro sladkou tekutinu, kterou housenky vylučují. Housenky se ovšem v mraveništi chovají jako predátoři a požírají larvy mravenců.