Louka Francouzska

Za válek o nástupnictví na trůnu Habsburské monarchie mezi Marií Terezií a Pruskem, Bavorskem a Francií (tzv. války o rakouské dědictví) v roce 1741 vpadla do Čech spojená bavorsko-francouzská vojska. Po dobytí Prahy v listopadu 1741 se při zpátečním tažení dostali francouzští vojáci až do těchto míst. Utábořili se na čas na pozemku pod Holcovskou. Podle někdejších pamětníků tady měli i kovárnu. Vojáci umírali zimou, hladem a nemocemi. Po letech tu při orbě byly nacházeny lidské kosti, knoflíky a přezky z vojenských uniforem.Vedlejší louce se podle této události říká „Francouzka“.

Další vojska procházela tudy v roce 1866 za války Rakouska s Pruskem. Po obsazení Prahy přecházeli Prusové cestami od Knína přes Plechhamr a Starou Huť. Byli výborně obeznámeni s terénem, protože před tažením zde působil pruský vyzvědač – fotograf, který „místní lidi lacino fotografoval“. Ve Staré Huti neměli na vojsko špatné vzpomínky – Prusové platili hotově stříbrnými penězi, kupovali si bílé pečivo a rozdávali vojenský chléb, kávu a cukr. O přátelské dohodě svědčí i ta okolnost, že „Knínští odcházející nepřátele s hudbou až za město vyprovodili“, jak zaznamenal starohuťský kronikář Ladislav Malý.

Na okolních loukách jste svědky tzv. meliorací. Meliorace je soubor různorodých opatření vedoucích ke zlepšení půd, které jsou přirozeně málo úrodné nebo u nichž došlo v důsledku nevhodných zásahů či působením vnějších činitelů ke snížení jejich produkční schopnosti. Jde tedy především o změnu krajiny tak, aby se dala zemědělsky využít. Meliorací může být například vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd, odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy. Krom meliorací, v našem okolí nejčastěji odvodněním, zde proběhlo také rozorání mezí a napřímení koryta toku, který by jinak přirozeně meandroval krajinou. Napřímením a prohloubením koryta se řeka snáze reguluje – zvýší se její kapacita a zrychlí odtok. Velký dopad na krajinu v rámci melioračních opatření mělo velkoplošné odvodnění v průběhu 20. století, ke kterému docházelo nejprve v rámci protipovodňových opatření, později pro rozšíření plochy zemědělské půdy. Změnou krajiny tímto způsobem se ztrácí její bohatost a různorodost neboli biodiverzita. Na okrajích lesů se zde ještě řídce vyskytují porosty kosatce sibiřského (Iris sibirica), které tu byly před provedením meliorací v 60. letech minulého století daleko hojnější. Běžným druhem vlhčích luk jsou kohoutky luční (Lynchis flos-cuculi), pryskyřníky prudké (Ranunculus acris) a kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare). V této oblasti se vyskytuje čáp bílý (Ciconia ciconia) a čáp černý (Ciconia nigra). Čápa bílého všichni dobře znáte např. z nepoužívaných továrních komínů, kam s oblibou umisťuje svá hnízda. Jedno takové hnízdo bylo i na komíně železárny ve Staré Huti. Čápi tu hnízdili nepřetržitě od roku 1936. Mnohem méně známý čáp černý žije skrytým a samotářským způsobem života a proto je k vidění jen zřídka. Oba tyto druhy využívají zdejších luk k lovení drobných hlodavců a obojživelníků.